Co se od kamarádek nedozvíš o sexu, líčení i zdraví alias SEX II, jak jí zkráceně v redakci říkáme, je náš zatím poslední (2016/2017) vydavatelský počin. Cože, vy ji ještě doma v knihovničce nemáte? :-)
Je vedena s humorným podtextem, v podobě příběhu. Jak jinak pro dnešní dospívající generaci. Nejen ta by už nějaké náročnější texty nezvládla. To už snad ani já ne. Nicméně upřímně musím přiznat, že u startu jejího zrodu jsme se příliš nesmáli.
Uznejte, přijde vám snad humorné, když slečna, někdy ne již náctiletá, neví, že po nechráněném styku může otěhotnět? Nebo když vidíte slečny, které berou první sexuální zážitky na úrovni hry Člověče nezlob se? resp. lépe Člověče, zapíchej si? Jasně, asi chcete dodat, že byly z rodin na okraji společnosti. Tak na to vám ani sdělovacím prostředkům už neskočíme. Žádné sociální případy na pokraji společnosti, dokonce ani žádná učiliště s problematickými žáky. Příběhy jsou z elitních víceletých vzdělávacích ústavů, od dětí ve věku 13 let na základních školách. A nejsou to dívky z rozvrácených rodin. Ale dcery tu paní doktorky, tu paní učitelky, a tak bych v tomto výčtu společensky prestižních profesí mohla pokračovat.
Ano, tak drsnými zkušenostmi jsme si museli projít, aby nás to nakoplo něco s tím udělat.
Jak ale správně chápete, v tomto stavu čerstvého poznání nebylo vhodné něco sepisovat. Resp. to, co bylo sepsáno, bylo později přepsáno. Na plané mentorování totiž nejsou naše děti zvědavé. A to ani trochu. Navíc jsou to rodiče a pedagogové (tedy někteří), kteří TO zpackali, ne naše děti.
Bylo mně až smutno, když jsem postupně zjišťovala, jak jsou si některé matky se svými dcerami vzdálené. Kantoři se svými žáky. O to více se snaží s nimi sblížit neformálním jednáním. Ale je to skutečně to, co naše děti potřebují? Nechybí jim naopak ono sdílení hodnot, čas, který jsme s nimi měli prožít, ochota naslouchat jejich problémům i zážitkům, aniž bychom dávali najevo, jak jsou malicherné?
V tomto okamžiku nemohu nezmínit reakci, která mě, člověka orientovaného na kvalitní vztahy, potěšila asi nejvíce. Přišla od jedné paní doktorky: „Podařila se Vám úžasná věc - jak obsahem, tak výtvarným provedením určitě osloví náctileté. Je vidět, že máte velice úzký vztah s dcerou, která se určitě na konečné podobě díla významně podílela, a to nejen jako modelka (podobu nezapře).“
Vystihla naprosto jedinečně, na co já bych těžko hledala ten správný výraz. Úzký vztah s dcerou a její významný podíl na díle. Je to přesně tak.
Kdyby mě dcera jednoho krásného dne nepřišla požádat, abych ji naučila se líčit, asi by nikdy toto dílo nevzniklo. Vím, zní to povrchně, ale je to tak. Samozřejmě to už byla pouze poslední kapka, díky které celý pohár přetekl, já sedla a začala psát. Zprvu psaní nebylo vůbec jednoduché, přece jenom nejsem rozený exhibicionista, který by byl schopen spatra mluvit o tak intimních záležitostech. S přibývajícími stránkami a zapojením dcery jsem se odvazovala čím dál více. Díky tomu vzniklo asi to nejhodnotnější na celé knize, a to příběh předávající dnešním náctiletým sdílené a po generace platné hodnoty.
Na první pohled, když knihu prolistujete, není vidět, naopak zaregistrujete, že je tam něco o dospívání, také výživě, líčení, jak cvičit, ale nejdůležitější je ten příběh, pro děti naše prožitá, sdílená zkušenost předchozích generací, aneb jak to ve vztazích chodilo, když ještě nebyl internet ani chytré mobily :-).
Pracovat se Sophií bylo neskutečně nabíjející. Kdyby do toho nešla, nesepisovala bych to. Pouze bych se zaměřila na předání potřebných informací v ústní, amatérské podobě. Díky tomu, že mně na spolupráci kývla, má i ona všechno zpracováno profesionálně. Až přijde čas, může si knížku kdykoliv na potřebné straně otevřít.
Ale na rovinu, příliš nadšení tam z její strany zprvu nebylo. Tomu se nemohu divit, když jsem ji jako první zážitek připravila posezení na křesle dentální hygienistky. Tuto část jsem raději ještě nafotila sama, už tak to asi nebylo pro dceru příjemné. Vzpomínám si, jak jsme na konci června fotili líčení a účesy, kde ji v oblečení hodné holčičky vizážistka Hanka a fotografové povzbuzovali slovy: „Tvař se, že Tě to aspoň trochu baví.“ Moc to nepomohlo. Obrat přišel ve chvíli, kdy si Sofi oblékla sukni s motivem svého oblíbeného seriálu dr. Who a černé Conversky. Hned první fotka, ve které naprosto jasně vidíte ten „týnejdžrovský“ výraz ve tváři typu Fuck you, byla zralá na titulku. Pak už šla práce jako po másle. Tak rychle jsme snad nikdy nic tak rozsáhlého nevytvořili. Dívala jsem se do počítače a pořád dokola si ověřovala, že jsem první soubor s nápisem Záchytné body vytvořila teprve 29. března.
No, počkat. Jako po másle ne. Naopak. Vznik knížky provázely neskutečné patálie, ale mám krátkou historickou paměť a problémy vždy rychle zapomenu. Navíc, čím jich bylo více, tím jsem je brala pozitivněji jako výzvy, se kterými se zase poperu. Už jsem s překvapivým očekáváním vzhlížela, co se na nás zase valí :-). Ale vážně. Dlouho jsme nemohli najít grafika a ilustrátorku, kteří by dokázali přesně ten styl, co osloví náctileté slečny. Grafika nám nakonec seslalo samo nebe :-). Jinak to vážně napsat neumím, do detailů se zaplétat raději nebudu. Ani do toho, jak probíhaly korektury, kdy jsem v místnosti plné mužů instruovala grafika, kam přesně bude směřovat šipka s označením klitoris a jak velký a barevný by měl být ve schématu pohlavního styku penis. Ilustrátorku mně přinesla dcera. Už dlouho jsem pomýšlela na její spolužačku, nádherně kreslí, takový ten mně blízký milý styl, ale protože vím, jak je jejich víceletý gympl náročný, k tomu má každá spoustu mimoškolních aktivit, bála jsem se, že by mě odmítla. Naštěstí se tak nestalo a knížku zdobí její krásné a přátelské obrázky.
V knížce je uložena spousta naší radosti a smíchu, někdy i zoufalého. Dokonce i o třech posledních víkendech, kdy jsem si sedala k již asi sedmé nebo desáté korektuře a stále jsme samozřejmě něco nacházeli, tak jsem k ní sedala s radostí.
Nejnáročnější byla asi organizace všech prací. Když se podíváte na poslední stránky knížky, nemyslím ty moje řeči, které Sofi sepsala (ty si raději vůbec nečtěte, nejsem si jich ani trochu vědoma), zjistíte, že na její tvorbě společně se mnou spolupracovalo dalších 27 úžasných lidí. Je opravdu nabita nejen nejposlednějšími sexuologickými i jinými poznatky, ale i neskutečnou pozitivní energií :-).
Společně s knížkou vznikly i tyto stránky.
Při vzniku Sexu II jsem si uvědomila, že jsem vlastně začala sbírat plody svého dřívějšího rozhodnutí. Rozhodnutí, díky kterému vzniklo celé Babyonline. Rozhodnutí nevrátit se do své dřívější profese, ale věnovat se dětem, protože jsem usoudila, že mě potřebují. Nemyslím vést je za ručičku, ale být jim nablízku, když potřebují, ale nepřekážet jim v rozletu.